Fry's Life #083 - 08.06.2016 - Orange Warsaw Festival 2016

Jestli jsem za poslední dobu udělal něco fakt spontánního a nelituji toho, tak to bylo právě to co se před pár dny stalo. Nicméně některé věci se nezmění asi nikdy, ale to sem teď nepatří ...

Čtvrteční ráno mě možná nemile uvítalo vstáváním na 7:15 a další hromadou testů, které na mě ve škole čekaly, ale za to mám aspoň zase nový sestřih a sluchátka, které snad něco už vydrží.

Pátek, 5:00 a já vstávám ... Nasedám do auta a obratem mířím na nádraží, kde mi už v 5:49 odjíždí vlak - směr Warsaw!

Nejdu však sám, v zásobě mám kromě dietního jídla ještě pár přátel a cestou poznávám další zajímavé lidi. Jako třeba ta paní ve vlaku, která mi pár stanic nepřekážela a ještě mi nabídla Mentos.

Po příjezdu už mě čeká první vychlazené Costa Coffee a cesta s kufry tam a zase zpátky do muzea moderního umění!


Vyrážíme do starého centra, čekáme před hotelem na příchod Lany a plánujeme všechno možné. Příjezd na náš apartmán zdržela jen menší komplikace s majitelem, ale studená sprcha vše urovnala.

Mírně přiopilí vyrážíme tramvají, metrem a dokonce i autobusem (o kterém později zjišťujeme, že je posílený na co 30 min.), abychom konečně vstoupili za brány "Orange Warsaw Festival 2016" !!

První den, Lana Del Rey! Splnil jsem si jeden ze svých velkých snů. V záři jejího reflektoru byl zbytek festivalu prakticky už jen plevel, což ale nebyl, protože přišli Die Antwoord a my pak jeli domů.

Dalším velkým dnem pak byla sobota. A to teď nechci mluvit o tom, kdo všechno a kde zvracel. Dejme tomu, že to celé začalo vodkou (hromadou vodky) a my pak jeli na festival. No a nějak to dopadlo. Celé to zachraňovaly už to jen Frytki (čti hranolky) ...


Ale to už jsem zase odběhl od toho hlavního. Jak jsem zmokl na Toma Odella, nebo jak blízko jsem byl zpěvačce MØ, když zpívala a nakláněla se do publika. No prostě zážitky, zážitky a zážitky!

A i přes to že, že jsme byli na nepřátelském území, udělali jsme si zde i pár přátel. Ano, mluvím o sourozencích původem asi z Nizozemí, kteří s námi trávili druhý festivalový den.

Jedny ukradené brýle, hromada piva na účet našit přátel, elektronická hudba na "Lounge" a to jak jsme se střídali na směny přes Skrillexe, to všechno bylo prostě neskutečně boží ...

Takže jestli nás nějaké jména zaujmou i za rok, určitě tam budeme. Stejně jako posílené spoje, nebo frytki. Tohle si nenecháme ujít.

A to můžou být všichni rádi, že tu nenasdílím ty videa co mám.


Achjo, škoda že už je to za námi. Poslední den jsme přišli nad ránem, mírná opilost se (aspoň u mě) promítla ještě cestou na nádraží, kde už jsem zase tak trochu začínal spát ...

Byl to namáhavý výlet. Proto tento týden trávím docela v ústraní a lížu si rány za neuskutečněnou Budapešť ... Vstávám často až po deváté a někdy vyrazím i do kina (třeba nové TMNT).

Teď mě nechte, užít si aspoň ještě pár dnů, protože s pátečním ránem zase razím do terénu. Jo a teď dopisuji blog až v 22:04, protože mi v Krnově nešel nějakou hodinu net ...

"Cause it's not right, I'm magnetised"

"To somebody that don't feel it"
"Love paralysed, I know you're never gonna need me"