Fry's Life #141 - 19.07.2017 - This is Venice
Všechno to začalo ztracením termosky v Apeninách, pak to přešlo v nekonečnou únavu z dlouhého cestování a dneska, aby toho nebylo málo, tak blog nepíšu doma, nýbrž u lásky a vyrážíme na Colours.
13. červenec, den čtrnáctý ➥ Před námi je další delší přejezd Itálií, termosku nedbale zapomínáme na hotelu a přes mé jasné odmítání koupání se v moři zastavujeme po cestě do San Marina se koupat ...
Přesto jsem dostal svým zásadám a do vody nakonec nešel. Večerní San Marino ani hotel v centru města mě však ani tak moc nezaujal, a tak jsem spíš nuceně chodil po památkách a těšil se až budu spát.
14. červenec, den patnáctý ➥ Ve své podstatě další den naprosto o ničem plný přejíždění, chození po městech a válení se na pláži ...
Od tohoto dne se mi dovolená neskutečně táhla, každý den byl čím dál více náročnější a já překvapivě také stále více unavenější.
15. červenec, den šestnáctý ➥ Poslední samostatně stojící den, který jsem trávil vůbec poprvé ve Venice. Hezké, ale příliš velké město mě překvapilo už ze začátku díky velkému množství tenkých uliček, kterými můžete bloudit celý den.
16. červenec, den sedmnáctý ➥ Balíme poslední věci, naskakujeme do auta a před námi je zbylých 770 km až domů! Polovinu z této cesty jsem samozřejmě řídil já, druhou polovinu tatínek a uteklo nám to překvapivě docela rychle ...
Takhle tedy skončila nejspíše poslední velká Evropská poznávačka s rodiči, ale Itálii jsem letos úplně sbohem nedal, jelikož již brzy přijde den, kdy se zde vrátím vstříc novým, ale i starým zážitkům.
Nový týden jsem tak již mohl odstartovat se svou láskou, stihli jsme už zhlédnout nového Spider-mana (recenze již brzy!), potkali jsme se s částí naší party a dokonce vyrazili i na večeři do Radegastovny.
Dneska jsem byl po dlouhé době také v práci, z které jsem odcházel úplně unavený, narychlo dopisuji blog a již za malou chvíli mířím na festival, abych si mohl poslechnout Birdy a také Imagine dragons.
13. červenec, den čtrnáctý ➥ Před námi je další delší přejezd Itálií, termosku nedbale zapomínáme na hotelu a přes mé jasné odmítání koupání se v moři zastavujeme po cestě do San Marina se koupat ...
Přesto jsem dostal svým zásadám a do vody nakonec nešel. Večerní San Marino ani hotel v centru města mě však ani tak moc nezaujal, a tak jsem spíš nuceně chodil po památkách a těšil se až budu spát.
14. červenec, den patnáctý ➥ Ve své podstatě další den naprosto o ničem plný přejíždění, chození po městech a válení se na pláži ...
Od tohoto dne se mi dovolená neskutečně táhla, každý den byl čím dál více náročnější a já překvapivě také stále více unavenější.
15. červenec, den šestnáctý ➥ Poslední samostatně stojící den, který jsem trávil vůbec poprvé ve Venice. Hezké, ale příliš velké město mě překvapilo už ze začátku díky velkému množství tenkých uliček, kterými můžete bloudit celý den.
16. červenec, den sedmnáctý ➥ Balíme poslední věci, naskakujeme do auta a před námi je zbylých 770 km až domů! Polovinu z této cesty jsem samozřejmě řídil já, druhou polovinu tatínek a uteklo nám to překvapivě docela rychle ...
Takhle tedy skončila nejspíše poslední velká Evropská poznávačka s rodiči, ale Itálii jsem letos úplně sbohem nedal, jelikož již brzy přijde den, kdy se zde vrátím vstříc novým, ale i starým zážitkům.
Nový týden jsem tak již mohl odstartovat se svou láskou, stihli jsme už zhlédnout nového Spider-mana (recenze již brzy!), potkali jsme se s částí naší party a dokonce vyrazili i na večeři do Radegastovny.
Dneska jsem byl po dlouhé době také v práci, z které jsem odcházel úplně unavený, narychlo dopisuji blog a již za malou chvíli mířím na festival, abych si mohl poslechnout Birdy a také Imagine dragons.
"In the moment we're lost and found"
"I just wanna be by your side"
"If these wings could fly"
"If these wings could fly"
Komentáře
Okomentovat