Fry's Life #114 - 11.01.2017 - Jako by se čas zastavil

Všechno bylo úplně normální, žil jsem v klidu svůj neskutečně boží život a pak najednou se to stalo. Zastavil se čas. Hodinkám odešla po více jak roce baterka a já jsem byl odkázán na pomoc hodináře.

Ale abych byl upřímný, ono se to netýká jenom hodinek. Děje se to vlastně docela často a stačí k tomu velmi málo. Nuda, hlad, nebo hlas člověka, kterého máte rádi vám ten čas zastaví taky ...

V pátek se mi povedlo zaspat a ve škole nás bylo docela málo. Ale o to víc jsem si ten den asi užíval. Na Ostravu navíc udeřily kruté mrazy, teploměry ukazovaly -20°C, ale my i tak vyrazili do centra.

Večer s Týnou a Karlou podle plánu úplně nešel, do podniku co jsme chtěli jsme se nedostali, a ze zákaznické linky pizzerie jsem byl leda tak seřván. Nicméně jsem se celý večer bavil ...

V sobotu mě trápily "Funkce", ale nějak jsme to s Míšou zvládli.


V neděli jsem byl na menší rodinné oslavě narozenin, musel se učit a připravovat na pondělí. Myšlenky mě však odváděly úplně jiným směrem, až do chvíle než jsem únavou velmi rychle usnul.

Pondělí mě bavilo, flegmaticky jsem se prokousal celým dnem až k hezkému večeru. A celkově mám večery na celých dnes asi úplně nejraději, protože nadšeně nemusím prakticky nic dělat.

Bod zlomu přišel až dnes, kdy se mi čas opět zastavil Po 4 hodině jsem dostal neskutečný hlad, koupil si půlku pizzy a proležel zbytek nudných hodin. Aspoň ten pokec u Pavla nebyl zbytečný ...

"The stars and the charts"

"And the cards make sense"

"Only when we want them to"